C. S. Lewis
Přípitek zkušeného ďábla
a jiné eseje

Ukázka z knihy

Kniha C. S. Lewise Rady zkušeného ďábla je, podobně jako mnoho jiných autorových titulů (Letopisy Narnie, Velký rozvod, K jádru křesťanství) i u nás poměrně známá.

Pro ty, kteří tuto knihu neznají, uvedu pouze to, že je to kniha složená z fiktivních dopisů Zkušeného ďábla Zmarchroba mladému pokušiteli Tasemníkovi, kterak pečovat o jeho pacienta. Je to čtení velice zajímavé, já jej doporučuji každému, kdo tak ještě neučinil. Dopisy jsou samozřejmě psány z pekelné perspektivy, a proto jsou poněkud naruby otočené. Asi tak, že co je pro nás bílé, je v dopisech hodnoceno jako černé a naopak. Hlavním rysem je však to, že ďábel nechápe lásku, vše je pro něj pouze přísně účelové, vypočítané a pragmatické.

Teď k samotné knize Přípitek zkušeného ďábla a jiné eseje. Je tvořena původně samostatnými esejemi. Ten, podle kterého se celá kniha jmenuje, navazuje (jak už název říká) na knihu Rady zkušeného ďábla. Není to však pokračování v pravém smyslu slova. Autor tu též používá formu ďábelské perspektivy, ale obsahově míří trochu jiným směrem. Jde zde, o čemž ostatně svědčí i ukázka, o demokracii. Nebo spíše o to, co si pod tímto slovem lidé představují.

Je to vlastně velmi hluboká studie o demokracii, jejích úskalích a problémech. Taky o jejích duchovních kořenech. Občas mi při čtení běhal mráz po zádech při zjištění, jak se mnohé autorovy vize skutečně v současné době (text pochází z roku 1962) plní. Zaujalo mě také zjištění, jak blízko má někdy demokracie k totalitě.

Samozřejmě nemůžu takto podrobně rozebírat a doporučovat i ostatních sedm esejí, Skvělá je teorie transpozice i Dobré dílo a dobré skutky... a proto pouze stručně napíšu: Přečtěte si to, není to kniha moc tlustá, a především rozhodně stojí zato!

MaŠ

INSPIRACE č.4 (18.6.99)