Jan Keller

AŽ NA DNO BLAHOBYTU

UKÁZKA - (Televize jako symbol pasívní demokracie)

Brněnský sociolog Jan Keller je poměrně známým "zeleným radikálem". Tomu odpovídá i jedna z jeho stěžejních knih Až na dno blahobytu, kterou si vám zde dovoluji doporučit. Činím tak nikoli proto, že bych z vás chtěl nadělat ekologické aktivisty, ale proto, že je tato kniha napsána velice poctivě a fundovaně. To je koneckonců rys celé Kellerovy povahy. Známé je například to, že po vystudování vysoké školy nepřijal dobře placené místo člověka s diplomem, ale šel dělat závozníka. Prostě proto, že jako sociolog musí znát ty, o nichž bude psát vědecké studie.
 
Velmi zajímavé a podnětné jsou například úvahy o vztahu vyspělých států a třetího světa, o potřebách trhu, o automobilu jako droze, o demokracii a totalitě, o byrokracii, o televizi, o dobrovolné skromnosti… Je zajímavé, že tyto věci nazírané samostatně, jsou většinou lidmi obecně přijímány. Mimochodem, některá témata mi silně připomínala některé úvahy C.S.Lewise. Avšak pokud se tyto úvahy shrnou do logického celku, vznikne cosi, co lidem zavání strašením a demagogií. Koneckonců je pravda, že pokud se člověk celou knihou prokouše, není mu příliš lehko, protože najednou vidí, že hlasy ekologů nejsou jen iracionálními výkřiky někoho, kdo nechce, aby se šlapalo po kytičkách. Můžete tvrzení o hrozící ekologické krizi přijmout, nebo také nemusíte, to je věc vašeho osobního rozhodnutí, ovšem považuji za nepoctivé se této otázce vyhnout. A kniha Jana Kellera je skvělým způsobem, kterak se s touto otázkou vypořádat.

MaŠ

Vydalo Hnutí DUHA 1995

INSPIRACE č.7 (21.4.2000)