|
|
Básně jsou pouhým výběrem. Pokud si chcete pročíst nejen ty, které jsou na této stránce, ale všechny zveřejněné verše, použijte tento odkaz!
Martin Šanda
Slova
Chtěl bych napsat báseň,
která
uchopí svět
a setře hrany
rozlije světlo
a osuší slzy
slovem Slova
Chtěl bych napsat takovou báseň
a mlčím
neschopen slov
neznalý vět
pomalý k slyšení
a posedlý mluvením
slovem bez Slova
Pohled
Poslouchej ozvěnu
tisíců vět,
rytmus staletí,
poselství běd.
Zapřeme poprvé,
podruhé,
potřetí,
bez studu,
s úsměvem,
smutek už neletí.
V podivný hukot
nástěnných hodin,
ve zprávy rozhlasu,
v útržky novin
vpíjí se pohled,
co zahlédl Petr
na zlomek vteřiny,
než zaklonil tvář.
Ten pohled miluje,
chápe a promíjí
tisíce zapření
po stovky let,
ve stovce pohledů,
co zahlédl Petr
na zlomek vteřiny,
než zaklonil tvář.
Láskou
Očistit z květů prach
a zbourat přehrady,
rozházet smutků pel
a trýzní zábrany,
vznést se až nad obzor,
jak umí ptáci,
poznat a pochopit
bez prázdných frází,
že není žádných hor
bez stezky k překonání.
Vznést se až nad obzor,
uslyšet v tichu,
že není klubka spor
bez nitky k rozmotání.
Vznést se až nad obzor,
pochopit v tichu,
očistit z květů prach
a zbourat přehrady,
rozházet smutků pel
a trýzní zábrany,
láskou!
V dešti
Seděla ve vlaku
a jela kamsi.
Bylo šest večer,
pršelo.
Kabelka a minišaty,
černé krajkoví.
Nepatřila sem, mezi strejce,
pršelo.
Čekala ji perná noc
plná prázdnoty.
Jedna z tisíce jiných,
pršelo.
Tupý pohled,
prázdnota bez milování,
život bez lásky,
pršelo.
Vezla si zvláštní zboží,
tělo bez ducha,
schránku bez obsahu,
pršelo.
I kvůli ní
přišel ten
Nazaretský...
Jaká jsi?
Jsi tajemná
jako ostrovy
cestovatelů ztroskotaných,
lvů, kamenů a písní
Jsi křehká
jako plamen svíčky
v tmavém obětí noci a snů
Jako plamen,
který hřeje, svítí a pálí
Jsi jemná
jako přípora klenby Parleřovy,
jež míří k vrcholům
nebetyčným
Umíš se smát jako slunce,
umíš být smutná
jako stín noci,
park v podzimu
Jaká jsi?
Vzpomínky
Krása tvoření
vůně terpentýnu
měkkost a poddajnost hlíny hrnčířovy.
Co pomíjí?
Co zůstává?
Rozkoš lásky
radost setkání
síla a podmanivost dotyku.
Co pomíjí?
Co zůstává?
Moc moci
bezmoc poznání
krutost a lesk peněz vábivých.
Co pomíjí?
Co zůstává?
Hrůza smrti
bolest Golgoty
samota samot a smutek odloučení.
Co pomíjí?
Co zůstává?
Tisíce vět
Tisíce vět
jak tanců obřadních,
co stále znova
blíž či dál
s lehkými dotyky studu
okolo krouží
Tisíce vět
a kapky perel
v tichu poztrácených
s bolestí tázavou
do nočního chladu
čekají a mlčí
Tisíce vět
jen slůvka dvě schází
tisíce snů
jen stopy zůstaly
a zvony mlčí
jen stromy šeptaly
slova rozloučení.
Frajer
Divný to byl pár
jednu držel za ruku
a druhou objímal
on nespal sám
vždyť žen je víc
než
člověk sám by spočítal
a kolik na výběr
moc
snad tisíce
miliony
jen vybrat si
a neskrblit
pak bez sentimentu
jen odhodit
jak s prádlem použitým
a dál zas jít
s úsměvem
čistý růžolící
umytý...
Jen jedno mu snad
trochu
vadí
ta špína v srdci
ta bolí
pálí
ten smutek
až mrazí
ten zima
prázdná
pustá
nezahojí
Pokoj
Pokoj flegmatiků
stoiků a snílků
pokoj nevěstek a
továrníků
pokoj spáčů
nevidomých
Pokoj travičů studní
a paličů nadějí
pokoj pojišťovacích agentů
komiků
a psychiatrů
bezejmenných
Pokoj státníků
filosofů a udavačů
pokoj diktátorů
bavičů
a generálů
bojechtivých
Pokoj chytráků
tupců a prospěchářů
pokoj manažerů
reklamních agentů
a ostřelovačů
sarajevských
Pokoj vám!
Poesie
Poesie
to je tajemství
poesie
to je otázka
podivný klaun
s nosem natlučeným
co stále znova
zkouší
uchopit nekonečno
spatřit svět
v kapce rosy
uhlídat lásku
v zákoutí pohledů
uslyšet ticho
v hukotu života
pohladit krásou
tam
kde se nehledá
v pustině lidí
na místě smutnění
v samotě vztahů
studní
zasypaných
Básně jsou pouhým výběrem. Pokud si chcete pročíst nejen ty, které jsou na této stránce, ale všechny zveřejněné verše, použijte tento odkaz!
INSPIRACE č.7 (21.4.2000)
